Být štěknou se vyplácí aneb touha po titulech
9. května 2012
Myslíte, že ne?
Chci se s vámi podělit o zážitky z doby nedávné. V dobré víře, naději, nadšení a plná elánu jsem po letech „nečinnosti" vstoupila do chovatelského klubu, bez jakýchkoli ambicí. Chtěla jsem jen vystavovat, chovat své pekinéze a užívat si příjemných setkání s lidmi se společnými zájmy. Po krátké době jsem byla oslovena ze strany vedení klubu, abych spolupracovala o něco více. Proč ne? Máme přece společné zájmy - lásku ke psům, výstavám a chceme pro klub a námi chovaná plemena jen to nejlepší.
Bylo mi svěřeno několik funkcí - 2 zcela formální, nikdy jsem nebyla přítomna u bonitací ani jsme nikdy nic neřešily v kontrolní a revizní komisi, ale zřejmě nebyl důvod. Větším problémem se ovšem ukázala práce při udělování klubových šampionátů a vyhodnocování soutěže o nejúspěšnějšího psa /fenu výst. sezóny. Práce by to byla snadná, psík splní jasně stanovené podmínky, majitel pošle podklady, zaplatí poplatek, já překontroluji správnost údajů a s upřímnou gratulací udělím titul a vystavím diplom. Ano, bylo by to snadné, nebýt však touhy po titulech a vítězstvích některých z nás, která dle mého někdy až hraničí s normálem. Připisování titulů do PP majitelem, někdy i nesmyslných, dotčení majitelů, pokud poprosím o doplnění podkladů, nepřiznám body nebo nedej Bože nemohu-li dle platného výstavního řádu klubu titul udělit pro nesplnění, ať už formálních náležitostí či podmínek nebo bodového limitu udělení. Pak už jde opravdu do tuhého!!!
Nesplňuje váš pejsek tak úplně podmínky udělení nějakého klubového titulu? Nezoufejte, nic to neznamená, můžete ho dostat stejně. Výhodou je, pokud jste známá „štěkna", popřípadě máte-li vřelé vztahy s mým „nadřízeným", nejlépe obojí dohromady! Pak jde vše! Může se totiž vždy ještě vydat dodatečné rozhodnutí a tím klub věci prostě poupraví dle potřeb a nároků vybraných jednotlivců. (Třeba to takhle půjde stále dál a dál, nároky majitelů psíků budou stoupat, klub bude stále vstřícně ustupovat a třeba to i jednou dopadne tak, že si prostě na web místo stanovování nějakých zbytečných podmínek napíšeme: „Kdo chce co, řekněte si, nějak se určitě dohodneme!"?) A já budu muset vyhovět i sebenesmyslnějším nárokům, ať už vznesu jakékoliv námitky a jakkoliv to bude odporovat zdravému rozumu a je úplně jedno kolik členů výboru se vyjádří proti tomuto či onomu rozhodnutí nebo kolik členů rezignuje na své funkce v klubu a nebude s tím už dál chtít mít nic společného.
Pokud víte jak na to, dosáhnete svého! Buďto nabídněte něco, co bude mé nadřízené lákat - sponzorské dary, lichotky, popřípadě mějte importovaného psíka ve svém majetku, který by se v budoucnu možná mohl hodit anebo prostě jen buďte známá „štěkna" se slovníkem, chováním a způsoby suterénu, s kterou nikdo nechce riskovat žádný konflikt. Raději vám vstřícně ustoupí, vyhoví za jakoukoliv cenu, i na úkor všech ostatních slušných a nekonfliktních členů klubu a za cenu obětování těch, kteří se proti takovémuto ne zrovna „košér" jednání postaví - v tichosti se opět bez jakéhokoliv veřejného oznámení jejich demisí vymažou z pozic ve výboru a orgánech klubu a vy dosáhnete svého.
Závěr: Už jsem poučena, s loajalitou, vstřícností, ochotou pracovat zdarma a dobrovolně, mnohdy i po nocích, slušností a ohledy je od teď konec. Aspoň tedy, k některým lidem! Nedosáhnete tím ničeho, co si „nevyřvete" nebo „nedomluvíte pod rukou", to nemáte. A to platí nejen v politice, ale bohužel i v zájmové činnosti jako je chov psů!! Kéž by se chov psů a výstavnictví brzy zase vrátilo k normální lásce nejen ke zvířatům, ale i lidem se společnými zájmy.
Zatím ale - bohužel - platí: BÝT „ŠTĚKNOU" SE VYPLÁCÍ !!!
9. května 2012
Myslíte, že ne?
Chci se s vámi podělit o zážitky z doby nedávné. V dobré víře, naději, nadšení a plná elánu jsem po letech „nečinnosti" vstoupila do chovatelského klubu, bez jakýchkoli ambicí. Chtěla jsem jen vystavovat, chovat své pekinéze a užívat si příjemných setkání s lidmi se společnými zájmy. Po krátké době jsem byla oslovena ze strany vedení klubu, abych spolupracovala o něco více. Proč ne? Máme přece společné zájmy - lásku ke psům, výstavám a chceme pro klub a námi chovaná plemena jen to nejlepší.
Bylo mi svěřeno několik funkcí - 2 zcela formální, nikdy jsem nebyla přítomna u bonitací ani jsme nikdy nic neřešily v kontrolní a revizní komisi, ale zřejmě nebyl důvod. Větším problémem se ovšem ukázala práce při udělování klubových šampionátů a vyhodnocování soutěže o nejúspěšnějšího psa /fenu výst. sezóny. Práce by to byla snadná, psík splní jasně stanovené podmínky, majitel pošle podklady, zaplatí poplatek, já překontroluji správnost údajů a s upřímnou gratulací udělím titul a vystavím diplom. Ano, bylo by to snadné, nebýt však touhy po titulech a vítězstvích některých z nás, která dle mého někdy až hraničí s normálem. Připisování titulů do PP majitelem, někdy i nesmyslných, dotčení majitelů, pokud poprosím o doplnění podkladů, nepřiznám body nebo nedej Bože nemohu-li dle platného výstavního řádu klubu titul udělit pro nesplnění, ať už formálních náležitostí či podmínek nebo bodového limitu udělení. Pak už jde opravdu do tuhého!!!
Nesplňuje váš pejsek tak úplně podmínky udělení nějakého klubového titulu? Nezoufejte, nic to neznamená, můžete ho dostat stejně. Výhodou je, pokud jste známá „štěkna", popřípadě máte-li vřelé vztahy s mým „nadřízeným", nejlépe obojí dohromady! Pak jde vše! Může se totiž vždy ještě vydat dodatečné rozhodnutí a tím klub věci prostě poupraví dle potřeb a nároků vybraných jednotlivců. (Třeba to takhle půjde stále dál a dál, nároky majitelů psíků budou stoupat, klub bude stále vstřícně ustupovat a třeba to i jednou dopadne tak, že si prostě na web místo stanovování nějakých zbytečných podmínek napíšeme: „Kdo chce co, řekněte si, nějak se určitě dohodneme!"?) A já budu muset vyhovět i sebenesmyslnějším nárokům, ať už vznesu jakékoliv námitky a jakkoliv to bude odporovat zdravému rozumu a je úplně jedno kolik členů výboru se vyjádří proti tomuto či onomu rozhodnutí nebo kolik členů rezignuje na své funkce v klubu a nebude s tím už dál chtít mít nic společného.
Pokud víte jak na to, dosáhnete svého! Buďto nabídněte něco, co bude mé nadřízené lákat - sponzorské dary, lichotky, popřípadě mějte importovaného psíka ve svém majetku, který by se v budoucnu možná mohl hodit anebo prostě jen buďte známá „štěkna" se slovníkem, chováním a způsoby suterénu, s kterou nikdo nechce riskovat žádný konflikt. Raději vám vstřícně ustoupí, vyhoví za jakoukoliv cenu, i na úkor všech ostatních slušných a nekonfliktních členů klubu a za cenu obětování těch, kteří se proti takovémuto ne zrovna „košér" jednání postaví - v tichosti se opět bez jakéhokoliv veřejného oznámení jejich demisí vymažou z pozic ve výboru a orgánech klubu a vy dosáhnete svého.
Závěr: Už jsem poučena, s loajalitou, vstřícností, ochotou pracovat zdarma a dobrovolně, mnohdy i po nocích, slušností a ohledy je od teď konec. Aspoň tedy, k některým lidem! Nedosáhnete tím ničeho, co si „nevyřvete" nebo „nedomluvíte pod rukou", to nemáte. A to platí nejen v politice, ale bohužel i v zájmové činnosti jako je chov psů!! Kéž by se chov psů a výstavnictví brzy zase vrátilo k normální lásce nejen ke zvířatům, ale i lidem se společnými zájmy.
Zatím ale - bohužel - platí: BÝT „ŠTĚKNOU" SE VYPLÁCÍ !!!
