Zneuznaní "odborníci"- aneb když se někdo cítí nedoceňován
16. března 2018
V nedávné době začalo vycházet větší množství článků o pekinézích či chovatelích pekinézů, z kterých mně osobně naskakuje husí kůže. K těmto článkům jsem se z osobních důvodů doteď snad ani vyjadřovat nechtěla. Lidé pohybující se okolo našeho plemene vědí své. Jen je škoda, že chovatelé pekinézů nedrží spolu aspoň v základních věcech a někteří „z našich vlastních řad“ místo abychom propagovali a hájili naše úžasné plemeno a jeho zájmy spíše propagují jen a jen sami sebe a to někdy (mnohdy) i na úkor plemene.
Snad jen toto: není pravda, že bychom si my – ať už začínající nebo méně zkušení - chovatelé a majitelé pekinézů neuvědomovali problémy, které naše plemeno mělo či má a byli k nim a dobře míněným radám zkušenějších lhostejní či snad dokonce ignorovali jakákoliv nařízení chovu.
S čím se ale dá souhlasit je, že „kluby“ opravdu „tak trochu“ ztratily přehled o chovatelské základně a chovné populaci. Dle mého to ale není jen tím, že chovatelské kluby, které jsou v ČR hned 3, nespolupracují (což nespolupracují) či proto, že by chovatelé neměli zájem spolupracovat s kluby jako takovými. Ono to souvisí i s rozšířením chovatelské základny (otevřením hranic, zkrácením dojezdových vzdáleností atd.). Problémem bohužel také je, že ve vedení některých klubů nejsou zkušení chovatelé, ke kterým by si lidé chodili rádi a s důvěrou pro rady. Sdělovali jim za to naopak své dojmy, zážitky a zkušenosti či informace o svých chovných jedincích atd. Ne vždy jsou v tomto ale na vině jen řadoví chovatelé, jak je veřejnosti podsouváno. My chodíme, hledáme, pozorujeme, učíme se, ptáme se a to i napříč klubovými příslušnostmi, i v zahraničí, jen …. raději k dotazům volíme opravdové chovatele - praktiky, za které neodrodili a neodchovali 18 z 21 vrhů jiní a to ještě většinou na území jiného státu. Skutečných chovatelů v pravém slova smyslu, kteří se svými odchovy a březími fenami opravdu fyzicky strávili mnoho dní i nocí a kteří mají nejen ty čistě teoretické zkušenosti vyčtené z knih či odposlouchané od jiných, ale především ty praktické, které nikdy nic zcela nenahradí.
A na tyto zkušené chovatele v pravém slova smyslu se velmi často obracíme o pomoc a radu s nadějí, důvěrou, respektem a úctou a je nám v podstatě jedno, jestli tito zastávají nějaké funkce a v kterém klubu. Důvěra, respekt a úcta jsou věci, které si člověk nemůže nárokovat, jen proto, že nějakou funkci zastává nebo že na ně má podle svého vlastního úsudku vzdělání, nárok anebo by je prostě chtěl. Musí si je u lidí získat, vybudovat a zasloužit. A hlavně nikdy nezklamat důvěru lidí, jež se na něj obracejí. Naštěstí takoví chovatelé-praktici ale mezi námi ještě jsou a my se z jejich zkušeností můžeme učit a můžeme jen doufat, že tomu tak bude i v budoucnu.
To, že někdo zastává funkci (hlavního) poradce chovu v kterémkoliv klubu, ještě ale zdaleka neznamená, že je automaticky ta pravá osoba, která vše ví a zná. V dnešní době to snad již ani nelze. Nedokážu si představit člověka, který má při otevřených hranicích přehled o všech krycích psech, kteří jsou v našem plemeni k dispozici. Již se opravdu ani nelze vrátit do doby, kdy HPCH rozhodovali o tom, kdo a koho má kým krýt. V duchu si já osobně říkám – DÍKY BOHU !!! Jednak odpovědnost za své odchovy nese každý chovatel sám a těžko by mohl argumentovat novým majitelům svých štěňat, pokud se něco ve vrhu nevyvede, já za to nemohu, toto spojení mi doporučil HPCH. A hlavně v dnešní době si jen opravdu málokdo nechá něco předepisovat a nařizovat (a já osobně se domnívám, že je to jedině dobře). Těžko může jakýkoliv HPCH odhadnout, kam je který chovatel schopen a ochoten dojet na krytí, kolik je ochoten za něj zaplatit, popř. zaručit, že jeho doporučení nejsou jakkoliv osobně zaujatá, resp. aby neupřednostňoval své psy či psy svých známých atp.. Tato doba, kdy se nám stále něco předepisovalo a rozhodovali za nás jiní, ne my sami, už je naštěstí pro nás chovatele opravdu pryč.
Jako je v dnešní době celosvětově přehršel výstav a každý si může zvolit sám dle svého uvážení kdy a kam pojede, stejně tak je k dispozici přehršel dostupných krycích psů. Není v lidských silách jednoho člověka, aby o nich všech měl přehled, znal ta zvířata, jejich rodiče, předky …. ba dokonce, aby se se všemi fyzicky setkal. Těžko nám tedy všem může někdo (natož jedna jediná osoba !!!!) "erudovaně" radit, proč tam či onam jet či proč tam či onam nejezdit a směřovat nás jen na omezený výčet psů, kteří jemu rukama prošli a které by volil on. V dnešní době je něco takového opravdu NESMYSL.
Na co ovšem chovatelské kluby stále vliv mají je, jak a kam se naše plemeno bude dále vyvíjet, jak bude vnímáno a prezentováno veřejnosti, jaké jedince do chovu pustí a které ne. Nejen že ve všech 3 klubech stále fungují bonitace – resp. jen a jen kluby rozhodují který jedinec bude či nebude zařazen do chovu a ASPOŇ tam se tedy angažovat mohou a měly by. Stejně tak stále se ve všech 3 klubech vystavují i krycí listy. Pokud ovšem některým klubům či jejich funkcionářům nestojí členové ani za vysvětlení (i přes několikeré žádosti), proč nebyl na krycím listě uveden pes, kterým oni chtěli krýt či dokonce ani aby uvedli správné údaje o bonitačních kódech psů a fen, které měli k dispozici v pořádku dodané ….. opravdu nevím, zda takovýmto funkcionářům jde o dobro plemene, vzdělávání členů, atd. (jak neustále všude sami o sobě tvrdí) nebo jen a jen o VLASTNÍ VLIV, profit, důležitost a především O MOC. A není divu, že takovíto funkcionáři respektováni nejsou.
Pokud se někteří chovatelé a funkcionáři klubů cítí ostatními chovateli nedoceňováni a už dokonce i sami vidí, že se na ně lidé "v plemeni" neobracejí o radu či pomoc, zcela jistě to o něčem vypovídá a měli by se možná zamyslet především sami nad sebou. Naštěstí jsou v ČR chovatelské kluby 3 a ne všechny (jejich představitelé) se chovají stejně a jsou (cítí se) proto býti takto "nedoceňováni". :-)
16. března 2018
V nedávné době začalo vycházet větší množství článků o pekinézích či chovatelích pekinézů, z kterých mně osobně naskakuje husí kůže. K těmto článkům jsem se z osobních důvodů doteď snad ani vyjadřovat nechtěla. Lidé pohybující se okolo našeho plemene vědí své. Jen je škoda, že chovatelé pekinézů nedrží spolu aspoň v základních věcech a někteří „z našich vlastních řad“ místo abychom propagovali a hájili naše úžasné plemeno a jeho zájmy spíše propagují jen a jen sami sebe a to někdy (mnohdy) i na úkor plemene.
Snad jen toto: není pravda, že bychom si my – ať už začínající nebo méně zkušení - chovatelé a majitelé pekinézů neuvědomovali problémy, které naše plemeno mělo či má a byli k nim a dobře míněným radám zkušenějších lhostejní či snad dokonce ignorovali jakákoliv nařízení chovu.
S čím se ale dá souhlasit je, že „kluby“ opravdu „tak trochu“ ztratily přehled o chovatelské základně a chovné populaci. Dle mého to ale není jen tím, že chovatelské kluby, které jsou v ČR hned 3, nespolupracují (což nespolupracují) či proto, že by chovatelé neměli zájem spolupracovat s kluby jako takovými. Ono to souvisí i s rozšířením chovatelské základny (otevřením hranic, zkrácením dojezdových vzdáleností atd.). Problémem bohužel také je, že ve vedení některých klubů nejsou zkušení chovatelé, ke kterým by si lidé chodili rádi a s důvěrou pro rady. Sdělovali jim za to naopak své dojmy, zážitky a zkušenosti či informace o svých chovných jedincích atd. Ne vždy jsou v tomto ale na vině jen řadoví chovatelé, jak je veřejnosti podsouváno. My chodíme, hledáme, pozorujeme, učíme se, ptáme se a to i napříč klubovými příslušnostmi, i v zahraničí, jen …. raději k dotazům volíme opravdové chovatele - praktiky, za které neodrodili a neodchovali 18 z 21 vrhů jiní a to ještě většinou na území jiného státu. Skutečných chovatelů v pravém slova smyslu, kteří se svými odchovy a březími fenami opravdu fyzicky strávili mnoho dní i nocí a kteří mají nejen ty čistě teoretické zkušenosti vyčtené z knih či odposlouchané od jiných, ale především ty praktické, které nikdy nic zcela nenahradí.
A na tyto zkušené chovatele v pravém slova smyslu se velmi často obracíme o pomoc a radu s nadějí, důvěrou, respektem a úctou a je nám v podstatě jedno, jestli tito zastávají nějaké funkce a v kterém klubu. Důvěra, respekt a úcta jsou věci, které si člověk nemůže nárokovat, jen proto, že nějakou funkci zastává nebo že na ně má podle svého vlastního úsudku vzdělání, nárok anebo by je prostě chtěl. Musí si je u lidí získat, vybudovat a zasloužit. A hlavně nikdy nezklamat důvěru lidí, jež se na něj obracejí. Naštěstí takoví chovatelé-praktici ale mezi námi ještě jsou a my se z jejich zkušeností můžeme učit a můžeme jen doufat, že tomu tak bude i v budoucnu.
To, že někdo zastává funkci (hlavního) poradce chovu v kterémkoliv klubu, ještě ale zdaleka neznamená, že je automaticky ta pravá osoba, která vše ví a zná. V dnešní době to snad již ani nelze. Nedokážu si představit člověka, který má při otevřených hranicích přehled o všech krycích psech, kteří jsou v našem plemeni k dispozici. Již se opravdu ani nelze vrátit do doby, kdy HPCH rozhodovali o tom, kdo a koho má kým krýt. V duchu si já osobně říkám – DÍKY BOHU !!! Jednak odpovědnost za své odchovy nese každý chovatel sám a těžko by mohl argumentovat novým majitelům svých štěňat, pokud se něco ve vrhu nevyvede, já za to nemohu, toto spojení mi doporučil HPCH. A hlavně v dnešní době si jen opravdu málokdo nechá něco předepisovat a nařizovat (a já osobně se domnívám, že je to jedině dobře). Těžko může jakýkoliv HPCH odhadnout, kam je který chovatel schopen a ochoten dojet na krytí, kolik je ochoten za něj zaplatit, popř. zaručit, že jeho doporučení nejsou jakkoliv osobně zaujatá, resp. aby neupřednostňoval své psy či psy svých známých atp.. Tato doba, kdy se nám stále něco předepisovalo a rozhodovali za nás jiní, ne my sami, už je naštěstí pro nás chovatele opravdu pryč.
Jako je v dnešní době celosvětově přehršel výstav a každý si může zvolit sám dle svého uvážení kdy a kam pojede, stejně tak je k dispozici přehršel dostupných krycích psů. Není v lidských silách jednoho člověka, aby o nich všech měl přehled, znal ta zvířata, jejich rodiče, předky …. ba dokonce, aby se se všemi fyzicky setkal. Těžko nám tedy všem může někdo (natož jedna jediná osoba !!!!) "erudovaně" radit, proč tam či onam jet či proč tam či onam nejezdit a směřovat nás jen na omezený výčet psů, kteří jemu rukama prošli a které by volil on. V dnešní době je něco takového opravdu NESMYSL.
Na co ovšem chovatelské kluby stále vliv mají je, jak a kam se naše plemeno bude dále vyvíjet, jak bude vnímáno a prezentováno veřejnosti, jaké jedince do chovu pustí a které ne. Nejen že ve všech 3 klubech stále fungují bonitace – resp. jen a jen kluby rozhodují který jedinec bude či nebude zařazen do chovu a ASPOŇ tam se tedy angažovat mohou a měly by. Stejně tak stále se ve všech 3 klubech vystavují i krycí listy. Pokud ovšem některým klubům či jejich funkcionářům nestojí členové ani za vysvětlení (i přes několikeré žádosti), proč nebyl na krycím listě uveden pes, kterým oni chtěli krýt či dokonce ani aby uvedli správné údaje o bonitačních kódech psů a fen, které měli k dispozici v pořádku dodané ….. opravdu nevím, zda takovýmto funkcionářům jde o dobro plemene, vzdělávání členů, atd. (jak neustále všude sami o sobě tvrdí) nebo jen a jen o VLASTNÍ VLIV, profit, důležitost a především O MOC. A není divu, že takovíto funkcionáři respektováni nejsou.
Pokud se někteří chovatelé a funkcionáři klubů cítí ostatními chovateli nedoceňováni a už dokonce i sami vidí, že se na ně lidé "v plemeni" neobracejí o radu či pomoc, zcela jistě to o něčem vypovídá a měli by se možná zamyslet především sami nad sebou. Naštěstí jsou v ČR chovatelské kluby 3 a ne všechny (jejich představitelé) se chovají stejně a jsou (cítí se) proto býti takto "nedoceňováni". :-)
